Antické památky Říma

 verze pro tisk           galerie

„Jsou lidé, kteří mají k antice poměr (někteří dokonce mají poměr s antikou), a jiní, kteří poměr k antice teprve získávají. V tomto druhém případě je poměr asi takový: když po prvé přijdou do velkého skladiště antik, takhle do vatikánského nebo thermského nebo neapolského musea, zprvu prodlévají zbožně před každou sochou a šeptají si uchváceni nějaký klasický citát, na př. „Caesar pontem fieri iussit". Po první půlhodině nenápadně zrychlují krok. Po hodině putují dalšími sály řízným pochodem. A za dalších patnáct minut by už chtěli mít velocipéd."

Karel Čapek, Italské listy
 
Koloseum Neronův Kolos Konstantinův oblouk
Císařská fóra Forum Romanum Palatin
Circus Maximus Chrámy na Foru Boariu Marcellovo divadlo
Isola Tiberina Hadriánovo mauzoleum Pantheon
Ara Pacis Augustae Cestiova pyramida

Koloseum (Amphiteatrum Flavium)

V úžlabině mezi pahorky Esquilinem, Palatinem a Caeliem nechal císař Nero (54-68 po Kr.) zřídit umělé jezero. V letech 72-80 tu dali císaři Vespasianus a Titus z rodu Flaviovců vystavět amfiteátr, který měl sloužit pro gladiátorské hry. Při slavnostním zahájení jeho provozu v r. 80 bylo při sto dní trvajících hrách zabito 5000 šelem a 1000 gladiátorů. Největší stavba antického Říma má půdorys elipsy. Je 188 metrů dlouhá, 156 metrů široká a 48,5 metrů vysoká, obvod měří 527 metrů.

Název - Koloseum - není odvozen od kolosálních rozměrů stavby (vešlo se sem 40 až 50 tisíc diváků), ale od Kolosu - obrovské Neronovy sochy, která stávala poblíž a zobrazovala císaře jako boha Hélia. Cirk byl původně obložen mramorem a výklenky (80 ve třech ze čtyř poschodí) zdobily sochy císařů, bohů a hrdinů. Pod vlastní arénou (85 x 55 m) se nacházely podzemní chodby, šatny gladiátorů, klece pro zvířata a vodovod. Vedly odtud dvě brány - brána života, kterou vycházeli vítězní gladiátoři k vodní nádrži nedaleko Konstantinova oblouku (Meta sudans - „cíl potících se"), druhá brána sloužila jednak pro příchod gladiátorů a šelem, jednak k vynášení mrtvol do hromadných hrobů. Před slunečním žárem chránila diváky ohromná plachta.

V Koloseu přišlo o život asi 400 000 lidí, mezi nimi řada křesťanů. Poslední obětí byl údajně poustevník Telemachos, který se vrhl do arény mezi gladiátory a obrátil se na císaře Honoria (395-423) slovy: „Ustaň v tom vraždění!" Telemachos byl sice rozlíceným davem ubit, císař však r. 404 další hry zakázal.

Po silných zemětřeseních ve 13. a 14. století, která způsobila zřícení velké části vnějších arkád, sloužilo Koloseum jako zdroj levného stavebního kamene a hrozilo jeho zničení. Teprve v 18.století papež Benedikt XIV. zasvětil Koloseum památce křesťanských mučedníků a zakázal jeho další demolici.

Neronův Kolos

Třicetimetrovou sochu z pozlaceného bronzu dal postavit císař Nero. Měla sice zpodobňovat boha Hélia, její hlava však byla Neronovým portrétem. Vespasián (69-79) nechal hlavu vyměnit, stejně tak i Commodus (180-192), který se tu nechal zobrazit jako Herkules. Ve 4. století se na sochu pohlíželo jako na ochranného génia impéria a často před ni byli přiváděni křesťané, aby přísahali věrnost státu.

Konstantinův oblouk

Byl postaven senátem pro císaře Konstantina na památku jeho vítězství nad Maxentiem na Milvijském mostě r. 312 po Kr. Některé jeho části pocházejí ze starší doby (reliéfy znázorňující události z doby Trajána, Hadriána a Marca Aurelia).

Císařská fóra

Z Piazza Venezia vede středem bývalých císařských fór směrem ke Koloseu Via dei Fori Imperiali. Mohutný rozmach pozdně republikánského a císařského města si vyžádal vznik nových obchodních a soudních budov.

Za památníkem Viktora Emanuela II. se nalézá Caesarovo fórum se sloupovou síní a vysokými základy chrámu Venuše Genetrix, mytické matky rodu Iuliů, který byl dokončen až v r. 113 a zachovaly se z něho tři sloupy.

Na protější straně směrem severním se rozkládalo Trajánovo fórum, vybudované v l. 107-118 po Kr., největší a nejhonosnější z císařských fór (118 x 89 m). Největší budovou fóra byla dnes částečně odkrytá Basilica Ulpia. Uprostřed náměstí stojí 42 m vysoký Trajánův sloup, v jehož podstavci byla uložena zlatá urna s císařovým popelem. Sloup se skládá z 18 mramorových bloků, uvnitř sloupu vede točité schodiště na vrchol, kde stávala Trajánova pozlacená socha, v roce 1587 nahrazená sochou sv. Petra. Sloup je zdoben spirálovým reliéfem s více než 2000 postav, který zobrazuje císařovo vítězné tažení proti Dákům (101-103, 107-108). Na severní straně Trajánova fóra je Trajánova tržnice, 60 m dlouhý dvoupatrový cihlový půlkruh. Jihovýchodně od Trajánova fóra najdeme Augustovo fórum s chrámem Marta Mstitele (Mars Ultor), který Augustus zasvětil Martovi po bitvě u Filipp (42 př.Kr.), v níž porazil Caesarovy vrahy Bruta a Cassia.

Dále na jihovýchod leží Nervovo fórum, z něhož se zachovaly dva korintské sloupy - pozůstatky Minervina chrámu. S ním sousedilo (neodkryté) Vespasiánovo fórum, k němuž patřil chrám Míru, postavený po zničení Jeruzaléma r. 70 po Kr.

Forum Romanum

Bažinatá oblast mezi Kapitolem, Palatinem, Esquilinem a Quirinalem byla v 6. stol. př. Kr. odvodněna antickou stokou Cloaca Maxima. Forum Romanum se v době republiky stalo centrem náboženského, politického a obchodního života. Od 2. stol. př. Kr. zde vznikaly nejrůznější sakrální i profánní stavby. V době Caesarově a v rané době císařské vzrůstal počet chrámů a pomníků a obchodní život byl z této oblasti vytlačen. Při velkém požáru roku 283 po Kr. Forum Romanum vyhořelo, císař Dioklecián (284-305 po Kr.) však nechal většinu staveb obnovit. Po zániku Západořímské říše ztratilo Forum Romanum svůj význam, některé budovy zpustly, jiné byly přeměněny v křesťanské kostely. V 19. a 20. století zde byly prováděny systematické vykopávky, takže dnes můžeme vidět alespoň část z původní krásy Fora Romana.

Vpravo od vstupu z Via dei Fori Imperiali se nachází Basilica Aemilia, která byla založena r. 179 př. Kr. cenzory M. Aemiliem Lepidem a M. Fulviem Nobiliorem a obnovena r. 14 př. Kr. císařem Augustem. Šlo o dvoupatrovou stavbu o délce 100 metrů, z níž se do dnešní doby zachovaly pouze základy, části zdí a sloupy.

Vedle baziliky se nalézá budova Kurie, která pochází z doby třetího římského krále Tulla Hostilia (zbytky zdiva ze 6. stol. př. Kr.). Zasedal zde římský senát. Najdeme tu „Anaglypha Traiani" - dvě mramorové desky, které tvořily boční přepážky řečnické tribuny (rostry). Jsou zdobeny reliéfy zvířat obětovaných bohu války Martovi a reliéfy zobrazujícími dobročinné skutky císaře Trajána. Kurie byla r. 638 přestavěna papežem Honoriem na kostel sv. Hadriána, v letech 1931-37 byla stavbě vrácena její antická podoba. Bronzové dveře Kurie tvoří dnes střední portál baziliky sv. Jana v Lateránu. Mezi Kurií a rostrou je malé prostranství (Comitium), kde se shromažďoval římský lid a naslouchal projevům politiků.

Před Kurií označuje černý mramorový kvádr (Lapis Niger) údajný hrob Romula (nebo Tulla Hostilia?). Je na něm jeden z nejstarších dochovaných latinských nápisů (6.stol.př.Kr.), z nějž lze rozluštit jediné slovo „rex".

Směrem ke Kapitolu se nachází triumfální oblouk Septimia Severa, který byl postaven jeho syny Caracallou a Getou v r. 203 po Kr. Většina reliéfů zobrazuje scény z císařova tažení proti Parthům, Arabům a Asyřanům. Vedle oblouku stával na malé plošině Umbilicus Urbis („pupek města"), který symbolizoval Řím jako střed světa. Od něj a od nedalekého Zlatého milníku (Miliarium Aureum) byly měřeny vzdálenosti hlavních měst provincií. Protínaly se zde všechny konzulární silnice (Via Appia, Via Aurelia).

Na malé vyvýšenině stávala řečnická tribuna (rostra). Na sloupech, které před ní postavili Římané v r. 260 př. Kr., byly připevněny bronzové zobce ukořistěných kartaginských lodí („rostry"). Tribuna byla zdobena sochami Sully, Maria, Pompeia, Augusta a dalších významných politiků.

Západním směrem od rostry je Saturnův chrám. Byl postaven r. 498 př. Kr., současné zbytky pocházejí podle dochovaných nápisů ze 4. stol. př. Kr. V chrámu byla uložena státní pokladna - aerarium. Vítězní vojevůdci zde odevzdávali Saturnovým kněžím válečnou kořist.

Basilica Iulia o rozměrech 101x49 metrů byla postavena v letech 54-44 př. Kr. na příkaz G. Iulia Caesara. Sloužila k soudním účelům. Z její střechy rozhazoval císař Caligula peníze mezi lid. Podél baziliky probíhá posvátná cesta - Via Sacra, která protíná celé fórum až k Titovu oblouku. Procházela jí posvátná procesí.

Mezi oběma bazilikami je vlastní Forum, prostranství o rozměrech 50x120 metrů. V jeho severní části se nachází 14 metrů vysoký sloup císaře Foky z r. 608 - byl postaven jako výraz vděčnosti za to, že císař dovolil papeži Bonifáci IV. přeměnit Pantheon v křesťanský chrám. Na vrcholu sloupu stála pozlacená socha císaře.

Nedaleko do sloupu bývalo Curtiovo jezírko (Lacus Curtius). Podle pověsti se r. 362 př. Kr. v těchto místech otevřela propast, v níž sídlil drak. Věštba říkala, že propast se zacelí jen tehdy, když Řím obětuje drakovi to nejcennější, co má. Mladý patricij Marcus Curtius si věštbu vyložil tak, že Římané musí obětovat životy nejurozenějších mladíků. Vrhl se na koni v plné zbroji do propasti a ta se nad ním zavřela.

Naproti Juliově bazilice se zachovaly tři sloupy a část architrávu jednoho z nejstarších římských chrámů, chrámu Dioskurů (=synů Diových - Kastora a Polluxe), kteří podle pověsti pomáhali Římanům r. 496 př. Kr. v bitvě u jezera Regillus proti Etruskům. Chrám pochází z 5. století př. Kr. (484?), později byl opravován. Západně od chrámu se nalézá 6 metrů hluboká vodní nádrž (Lacus Iuturnae), v níž prý nymfa Juturna napojila po bitvě koně Dioskurů.

Chrám Božského Augusta vznikl asi v 1. stol. př. Kr. jako přijímací budova císařské rezidence (?) na Palatinu. V jižní části chrámu byl v 5.-6. stol. po Kr. postaven první křesťanský kostel na fóru - S. Maria Antiqua.

Naproti kostelu se zachovaly základy atria chrámu bohyně Vesty a na ně navazující chrám. Vznikl patrně za vlády druhého římského krále Numy Pompilia (6.stol.př.Kr.). K poslední z řady přestaveb došlo kolem roku 191 př.Kr. péčí Julie Domny, manželky císaře Septimia Severa. V roce 1931 byl chrám rekonstruován do původní podoby, která měla připomínat dřevěnou chatrč, nejstarší obydlí zakladatelů Říma. Střecha byla otevřená, neboť uvnitř chrámu hořel posvátný oheň, o nějž pečovaly kněžky - Vestálky (virgines Vestales). Vestálky připravovaly pokrmy pro rituální obřady. Pokud věčný oheň hořel, byl Řím pod ochranou bohyně. Vyhasnutí ohně bylo považováno za předzvěst národního neštěstí. V chrámu byly uchovávány nejrůznější předměty (sacra pignora), symboly velikosti a věčnosti Říma. Nejdůležitější bylo palladium, obraz Minervy, který byl podle pověsti zachráněn při požáru Tróje Diomédem.

Vestálky bydlely v přilehlém domě, v jehož interiéru ještě dnes rozpoznáme nádrže pro rituální omývání, ohniště, mlýn, termy, kuchyni, triclinium (jídelnu) a malé lararium (chrámek zasvěcený domácím bůžkům - larům). Nádvoří bylo obklopeno dvouposchoďovým sloupořadím, přičemž sloupy přízemí byly z bílého zeleně žilkovaného mramoru, zatímco pro sloupy v patře byl použit červený mramor. Z obou pater vedly dveře do obydlí šesti kněžek. Ty se stávaly novickami ve věku šesti až deseti let a byly zavázány k třicetileté službě a zachování panenství. Adeptky byly vybírány losem nejvyšším knězem z dvaceti navržených patricijských (později i plebejských) dcer. Vestálky požívaly v Římě nejvyšších poct. I sami konzulové jim museli dávat přednost, jako nejvyšší úřednice byly doprovázeny liktory. Jejich posvátný vliv byl tak velký, že odsouzenec na smrt, který jim zkřížil cestu, byl osvobozen. Vestálka, která dopustila uhasnutí posvátného ohně nebo porušila slib panenství, byla zaživa pohřbena. Naopak na památku té, která se vyznamenala cudností nebo horlivostí při vykonávání posvátných obřadů, byla postavena socha a získala titul "Vestalis Maxima". Známe jména některých takových vestálek, jako byla např. Flavia Publica.

Vedle se nachází základové zdi královského hradu - Regia. Byl postaven Numou Pompiliem v 6.stol. př. Kr. a v době republiky byl sídlem nejvyššího kněze (Pontifex Maximus). Caesarův chrám byl postaven roku 29 př. Kr. na místě, kde bylo spáleno r. 44 př. Kr. Caesarovo tělo.

Chrám Antonina Pia a Faustiny nechal postavit Antoninus Pius (138-161) na památku své zemřelé ženy Faustiny r. 141 př. Kr. Na architrávu 6 sloupů se zachoval nápis DIVAE FAUSTINAE EX S(ENATUS) C(ONSULTO). Po smrti císaře byl nápis rozšířen o slova DIVO ANTONIO. Chrám byl v 11. stol přeměněn na křesťanský kostel sv. Vavřince v Mirandě (S. Lorenzo in Miranda).

Romulův chrám pochází patrně ze 4. stol. po Kr. Předpokládá se, že jde o stavbu, kterou založil Maxentius (306 - 312) na památku svého zemřelého syna Romula. Pozoruhodná je bronzová antická brána s dosud funkčním zámkem.

Podél Maxentiovy baziliky (je nazývána též Konstantinovou, neboť ji Konstantin po porážce svého soka Maxentia na Milvijském mostě r. 312 nechal přestavět) dojdeme ke kostelu sv. Františky Římské, který stojí na místě původního chrámu Venuše a Romy. Se stavbou mohutného chrámu (zastřešená plocha 53x110 m) bylo započato na Hadriánův pokyn r. 121 po Kr. Do dnešní doby se zachoval oltář bohyně Romy, obrácený směrem ke Kapitolu, na opačné straně se nacházející apsida s oltářem Venušiným byla zničena. V roce 1935 byly při částečné rekonstrukci znovu postaveny zachované korintské sloupy.

Posvátnou cestu uzavírá Titův oblouk. Byl postaven patrně r. 81 po Kr. na památku Titova vítězství nad Židy v Jeruzalémě r. 70 po Kr. Na reliéfech vidíme nejcennější trofeje z židovské války - sedmiramenný svícen, hodovní stoly a posvátné pozouny. Na válečném voze jede císař Titus a bohyně vítězství Victoria nad ním drží vavřínový věnec.

Palatin (Mons Palatinus)

Jeden ze sedmi legendárních římských pahorků (51 m.n.m.). Patřil k zárodkům města. Zde vyoral Romulus podle pověsti brázdu - první hranice města. Původní město mělo čtvercový půdorys - Roma quadrata. V pozdějším starověku zde ještě ukazovali Romulovu chatrč a brloh vlčice, která odkojila Romula a Rema. Augustus postavil na Palatinu velký císařský palác, Palatium, podle něhož dostaly název všechny pozdější paláce. Jeho nástupci tyto budovy rozšiřovali, celou oblast ovšem od 4. stol. po Kr. postihl všeobecný úpadek. Teprve od roku 1871 začaly plánovité vykopávky.

Pod Farneskými zahradami, které zabírají nejvyšší severozápadní část Palatinu, se skrývají trosky Tiberiova paláce. Z teras na této straně je krásný výhled na Forum Romanum, Koloseum, Kapitol a Lateránské město až k Janiculu. Na druhé straně zahrad vedou schody dolů k cihlovým základům chrámu bohyně Kybelé (191 př. Kr.) a k domu Livie, který obývala Tiberiova matka a pozdější manželka císaře Augusta (nástěnné malby). Jižně od Farneských zahrad stál palác Flaviů z doby Domitiana, za něhož dosáhla výstavba Palatinu největšího rozvoje (okolo r. 92 po Kr.). V trůnním sále uděloval císař audience, v bazilice vynášel rozsudky, na druhé straně čtvercové zahrady byla velká jídelna. Na jižní straně jsou základy Augustova paláce a tzv. Stadium - zahrada ve tvaru závodní dráhy. Ze severovýchodního rohu Stadia vedou schody ke zřícenině paláce Septimia Severa a k Belvederu, plošině s výhledem na celý Circus Maximus, největší římské závodiště, které pojalo 185 tisíc diváků.

Circus Maximus

V době antiky byl cirk o kapacitě 30 000 diváků místem jezdeckých dostihů, byly zde však předváděny i hony a zápasy. Byl postaven (nejprve ze dřeva) v 5. stol. př. Kr., stavba byla rozšiřována a upravována v době Caesarově, Claudiově, Neronově a Trajánově.

Na vyvýšené střední části arény stály obelisky, sloupy, sochy a dva malé chrámky. Dostihy se jezdily na sedm kol, diváci seděli na polstrovaných mramorových sedadlech, pro senátory byla vyhrazena čestná sedadla, císař sledoval dostihy ze zvláštní lóže.

Cirk zůstal v provozu přes církevní zákazy až do 6. století, poslední dostih zde uspořádal Totila r. 549. V té době byl však již cirk ve velmi špatném stavu, brzy nato začalo systematické plenění, mramor byl použit pro jiné stavby.

Chrámy na Foru Boariu

Ve starověku tvořila Tibera nejdůležitější spojení s přístavním městem Ostií. Odtud byly do Říma po řece dováženy důležité suroviny, obilí, olej, víno, stavební dřevo, mramorové bloky, sochy a sloupy. Římský říční přístav se nacházel nedaleko obou chrámu na Foru Boariu. Zde již v době před založením města probíhal čilý obchod mezi obyvateli vesnic na levém břehu (Latiny a Sabiny) a na levém břehu (Etrusky). Právě údolí mezi Palatinem, Kapitolem a Aventinem sloužilo jako dobytčí trh.
Chrám na kruhovém půdorysu v korintském slohu se zachoval v téměř původním stavu. Není jisté, kterému božstvu byl zasvěcen, dlouho byl mylně považován (vzhledem k své podobnosti s chrámem na Foru Romanu) za Vestin chrám.
Chrám na pravoúhlém půdorysu v jónském slohu pochází z let 100-80 př. Kr. a byl zasvěcen Portunovi, bohu přístavu. Dnes je znám jako Tempio Fortuna Virilis (Chrám mužné Štěstěny).

Marcellovo divadlo

V době republiky byla stavba divadel v Římě zakázána, neboť senátoři se obávali ohrožení dobrých mravů. První kamenné divadlo se odvážil postavit Pompeius (nezachovalo se). Divadlo známe jako Marcellovo začal stavět Caesar a stavbu dokončil r. 11 př. Kr. Augustus pro svého synovce Marcella. V době raného císařství již nebyly v módě díla Plautova a Terentiova a Senecovy tragédie zajímaly jen úzký okruh intelektuálů. Lid žádal spíše srozumitelnou pantomimu či prostoduché tragikomedie. V roce 370 začali Římané sami s devastací Marcellova divadla, když potřebovali velké kamenné bloky pro restaurování blízkého Cestiova mostu. Plenění stavby trvalo až do 12. století, kdy jedna z římských aristokratických rodin využila zbytky divadla ke stavbě pevnosti, která přešla v 15. století do vlastnictví rodiny Savelli.

Isola Tiberina

Tradice praví, že Tiberský ostrov vznikl na místě, kam Římané vysypali obilí, které patřilo poslednímu vyhnanému etruskému králi Tarquiniu Superbovi. Ostrov každopádně vytvářel přirozenou komunikaci mezi zemědělským jihem a bohatými oblastmi etruského severu.

Ostrov byl už ve starověku chráněn vysokými zdmi a uměle zformován do podoby lodi. V jeho středu stál obelisk připomínající stěžeň. R. 291 př. Kr. zde byl založen Aesculapův chrám. V letech 62-46 př. Kr. byl ostrov spojen s oběma břehy dvěma mosty. Na levý břeh vedl Pons Fabricius, který se dodnes zachoval v téměř původní podobě, s pravým břehem spojoval ostrov Pons Cestius, který byl ovšem r. 356 zcela přestavěn.

Na místě původního Aesculapova templu nechal císař Otto III. vystavět pro svého přítele sv. Vojtěcha baziliku, dnes zasvěcenou sv. Bartoloměji. Je zde uchovávána část ramene sv. Vojtěcha a najdeme zde i nejstarší známé vyobrazení světce na nízkém okruží před schodištěm k hlavnímu oltáři.

Na ostrově je dále nemocnice Milosrdných bratří, která navazuje na antickou Aesculapovu tradici.

Hadriánovo mauzoleum

Podle vzoru Augusta, který si nechal postavit velkou hrobku na Martově poli, chtěl i Hadrián (117-138) zřídit pro sebe a své nástupce monumentální mauzoleum. Stavba vznikala od r. 130 po Kr. na pravém břehu Tibery. Vlastní hrobka měla kruhový půdorys o průměru 64 m a byla původně obklopena mohutným čtvercovým soklem obloženým mramorem. Horní část hrobky připomínala mohylu osázenou cypřiši a jinými rostlinami. Na samém vrcholku se vypínal pilíř ozdobený pozlaceným bronzovým čtyřspřežím boha Hélia. R. 139 byl Hadrián pohřben ve svém mauzoleu, jehož stavba ještě nebyla dokončena. Po něm zde byli pochováni kromě řady členů císařské rodiny téměř všichni císaři až po Caracallu (211-217).

Aby byl umožněn přístup k hrobce přímo z Martova pole, nechal Hadrián postavit most, pojmenovaný po bohu Héliovi. Do současnosti se zachovaly jen střední pilíře zabudované do dnešního Andělského mostu (Ponte Sant'Angelo), který r. 1669 Bernini opatřil 10 sochami andělů.

Od doby císaře Honoria (5.stol.) a pak především ve středověku bylo Hadriánovo mauzoleum postupně přestavováno v pevnost (Castel Sant'Angelo), která chránila západní část města a později sloužila jako předsunutá bašta Vatikánu, s nímž byla spojena krytou chodbou. Od začátku 16. století zde byla rezidence papežů, později kasárna a vězení. Dnes je zde umístěno muzeum, na vrcholu bronzová socha anděla s mečem z r. 1753. Stavba má své dnešní jméno podle legendy, že za morové epidemie r. 590 spatřil na jejím vrcholu papež Řehoř Veliký anděla s mečem, který věstil konec morové rány.

Pantheon

Marcus Vipsanius Agrippa, Augustův zeť a rádce, nechal r. 27 př. Kr. postavit velkolepý chrám zasvěcený všem olympským bohům a především Martovi a Venuši, patronům juliovského rodu. Svědčí o tom nápis na průčelí M. AGRIPPA. L. F. COS. TERTIVM. FECIT.

Dnešní podoba Pantheonu pochází z doby Hadriánovy, který jej dal r. 123- snad po požáru - přestavět. Z doby této přestavby pochází ohromná aula o stejném průměru a výšce (42,75 m) zakrytá polokulovitou klenbou, v jejímž středu je otvor o průměru 9 m. Kupole stejně jako strop předsíně byly pokryty bronzovými pozlacenými reliéfy. Ty nechal odstranit papež Urban VIII. a Bernini je použil pro ohromný baldachýn v svatopetrském dómu.

Šestnáct monolitických sloupů v předsíni je z egyptské žuly. V interiéru se nacházejí další velmi vzácné monolitické sloupy ze žlutého a tmavofialového mramoru.

Za svůj výborně uchovaný antický stav vděčí Pantheon papeži Bonifáci IV., který, poté co jej obdržel darem od byzantského císaře Foky, přeměnil pohanský chrám v křesťanský kostel zasvěcený Panně Marii a všem svatým mučedníkům (S. Maria ad Martyres).

Ara Pacis Augustae

Oltář Míru, zasvěcený r. 9 př. Kr na Martově poli k Augustově poctě za úspěšnou pacifikaci Hispánie a Galie. Oltář na stupňovitém soklu byl ohrazen zdí ozdobenou uvnitř i vně reliéfy, zobrazujícími alegorické a symbolické postavy, průvod členů císařské rodiny, kněží, úředníků a senátorů. Dnes je stavba zrekonstruována do původní podoby, části výzdoby uložené ve světových muzeích jsou nahrazeny kopiemi.

Cestiova pyramida

Náhrobek praetora a tribuna lidu Gaia Cestia Epulona z r. 12 př. Kr. v podobě pyramidy nedaleko Porta Ostiensis (Porta S. Paolo). Později byl zabudován do aureliánských hradeb. Interiér má štukovou výzdobu a nástěnné malby, exteriér je obložen mramorovými bloky.